pátek 28. dubna 2017

Cherry Tango, Pepsi Wild Cherry a Pepsi Cherry Vanilla

Šest let zpátky jsem napsal recenze na pár limonád. Nikoho nezajímaly a nikdo je nečetl. On tehdá můj blog četla tak maximálně moje manželka, jeden slovenskej fanoušek a sem tam nějakej chudák, kterej se na webu nudil a bloudil, až zabloudil. Rád bych navázal na tuhle tradici a napsal další článek, kterej nebude absolutně nikoho zajímat a nikdo ho nebude chtít číst. Tady ho máte. Recenze na nějakou tu limonádu.


Tady je máte. Tři plechoví krasavci připraveni na svoji poslední cestu. Začnu logicky zprava a sice plechovkou Cherry Tango.



Cherry Tango je jediný zástupce z Velké Británie. Taky jedinej zástupce, co není černej jak africkej kominík. A hned se přiznám, že asi nejvíc pozitivně překvapil. Po napití se dostaví celkem dobrá a hlavně přirozená chuť třešní. Samozřejmě utopená v cukru a sladidlech. U těch bych viděl minus největší. Umělý sladidla do sebe lopat zbytečně nechcete a k tomu je tam i 7,9 gramů cukru na plechovku. Ale ta chuť třešní je opravdu fajn, není vlezlá a bublinek je akorát. Obsah bez umělých barviv je plus. Za mě palec nahoru a určitě stojí za ochutnání.



Nejsladší a další kousek je Pepsi Wild Cherry. Emerická limča a konkurence pro ikonický Dr. Pepper. Mimochodem Dr. Pepper je moje nejoblíbenější podobná kolová limonáda. A Pepsi Wild Cherry chutná hodě podobně, ne-li stejně. Prostě špica silná chuť třešní a špica chuť koly. Obsah cukru 42 gramů na plechovku je vražedný číslo, ale pokud toho nevypijete litr denně, asi to přežijete. Sycená hodně, ale to u Pepsi lidi čekají a nejspíš i chtějí. Pokud jste fandové podobných limonád a zrovna neseženete Dr. Peppera (občas ho mají v Bille), tak Pepsi Wild Cherry je určitě super náhražka a při slepým testu byste ani nepoznali rozdíl. Oba palce nahoru.



Poslední plechovka a sice Pepsi Cherry Vanilla překvapila asi nejvíc. Bohužel negativně. Po prvním napití se mi zkřivila huba a mozek dlouho a dlouho přemýšlel, co že to vlastně pije. Možná to trochu voní po vanilce, ale chutná to jako rozpuštěný zavařovací víčko od marmelády. Fuj. Je to takový divně hořký, šíleně supersladký a neidentifikovatelný bublinkatý cosi. A složení? Víc chemie než v šamponu. Tohle se upřímně bojím i dopít, protože mi pak naroste třetí ruka nebo tak. Nekupujte. Největší masochisti můžou ochutnat, ale podruhé si to asi koupí málokdo. A pokud jo, tak to bude taková ta třísetkilová psychicky labilní americká lidská hrouda, kterou musí vážit v ZOO na váze pro slony. Přesně tohle z vás tahle limonáda udělá. Bleh.

Konec recenze, která nikoho nezajímá a stejně ji nikdo nebude číst. Ale jak jinak si obhájit objednávku blbostí ze zahraničí, že jo... :)

PS: Všechny tři plechovky můžete kupit třeba ZDE.

Bezlepkový Royal, McDonald's

Lepek vás zabije, cukr znásilní vašeho psa, trans mastné kyseliny vypálí vaši vesnici a Cajthamlová vám vyhází skoro celou lednici. Z předchozí věty je správně jen jedna možnost, ale riskujte ty ostatní... Pokud to vidíte stejně, máte fešácky střižený fous, kolo po dědovi, koženou brašnu přes jedno rameno a tvrdíte, že do McDonald's nechodíte a přesto tam chodíte, máte další možnost, jak být víc in a cool a žít zdravě. McDonald's přišel s bezlepkovou houskou!


Ale teď trochu vážně. Alergií na lepek má čím dál víc lidí. Podle mě to souvisí spíš s lepší diagnózou než zvyšování případů alergie jako takové, ale to nechám na lidech, kterým nebylo líto strávit celých sedm let na vysoké. Já dal jen čtyři, takže jim budu věřit a celiaky tiše litovat, protože nabídku burgerů mají silně omezenou, ve fast foodech až doteď nulovou. Teď se to mění. Je ale o co stát?


Aby byl test kompletní a hlavně abych se najedl, světelné tabuli a jejím nohsledům jsem poručil jeden obyčejný Royal a jeden neobyčejný, s bezlepkovou houskou. Je to tak, bezlepkový Royal si lze objednat pouze v nových klikacích restauracích. Kuchaře/skládače jsem tím nepochybně nakrkl, protože kvůli mě museli čistit toaster kvůli vyloučení kontaminace. Byl jsem toho svědkem. Klobouk dolů před pečlivostí. V zavřených kuchyních obyčejných restaurací bych si na podobnej servis nevsadil ani pětikorunu. Trochu jsem se pak bál, jestli je nějak označí a já poznám, která houska je která. Jak vidíte na fotce nahoře, značení je perfektní. Jak vidíte na fotce dole, poznáte to i bez značení...


Sami vidíte, že bezlepková houska je bledá jak průměrnej ajťák. Kdyby byla ještě o chlup bledší, splývala by s bílou krabičkou. Oproti obyčejné ani k chuti moc nevybízí. Ale to bych nebyl já, abych nesnědl všechno, co mi kdo hodí na plastovej tác. Nebo alespoň neochutnal. U nás v práci v jídelně kolikrát opravdu stačí jen ochutnat... Ale zpátky k vražednýmu lepku a hodnýmu bezlepku. Už po uchycení bezlepkovýho Royalu je vám jasný, že houska je opravdu jiná. Byla tuhá a hutná. Víc připomínala klasickou housku z pekárny než McDonaldovský pečivo.


Chuťově špatná nebyla. Doslova nebyla. Ona totiž neměla absolutně žádnou chuť. Při ochutnání samostatně byl cítit jen sezam. Při ochutnání samostatnýho kousku bez sezamu nebylo cítit nic. Jako jíst neutrální hmotu. Nějak takhle asi chutná černá díra. Inu proč ne, houska nemá chutnat, houska má hlavně plnit funkci. Což o to, tvar držela až do konce a nemuseli jste maso jíst rukama. Ale svoji chuťovou neutralitou neutralizovala i vnitřek sendviče. Jako by se snažila vysát veškerý ostatní chutě a nastolit vládu neutrality. Navíc sladká chuť klasické housky se skvěle snoubí s kyselým vnitřkem a o to budete ochuzeni.


Pokud tenhle sendvič jíte samostatně a nemáte hned vedle obyčejný Royal, možná to ani nepostřehnete. Ale pokud baštíte oba zároveň (nejste celiak, jen naprostej magor jako já), tak vám ta bezlepková verze prostě bude šmakovat míň. Samozřejmě tam jde pořád cítit maso, kečup, sýr a tak. Ale slabě. A rozhodně slaběji než v klasickým Royalu, na kterým jsem si upřímně pochutnal mnohem víc než bych čekal. Nikdy jsem nebyl moc fanda do Royalu, ale asi jsem mu přišel na chuť. Ale klasickýmu, bezlepkovýmu ne. Ono bezlepkový pečivo obecně je prostě jiný a člověk si musí zvyknout. Jinak co se zbytku sendviče týče, tam není co vytknout. Kombinace hořčice, kečupu, sýra, okurek, cibulky a masa je super. Maso jsem měl dokonce šťavnatější než obvykle. Ve fast foodu moc příjemný překvapení.

Chválím McDonald's za snahu a celiaci budou určitě nadšení. Zbytek juchat nemusí a nebude. Pokud alergii nemáte a jen se lepku vyhýbáte, ani pak tuhle housku nedoporučuju. Přijdete o kus chuťovýho zážitku, kterej nabízí klasickej Royal. Ta bezlepková houska se opravdu hodí jen pro lidi, kteří nemají na výběr. Cena 95,- za samostatnej sendvič taky není zrovna přívětivá. Příplatek dvacetikoruny za bezlepkovou housku je něco, co zkousnou opravdu jen ti celiaci. Tuplem když klasická houska je prostě lepší. Ale oni celiaci jsou na příplatky zvyklí. Bohužel musí.

PS: Díky Royalu jsem si vzpomněl na Royal Bacon. Kéž by se vrátil! (konec sdělení McManagementu) :)

PPS: Větší hutnost housky má ještě jedno minus a tím je o 300 kJ víc na sendvič. Víc kJ a méně chuti. Špatná nepřímá úměra.

neděle 23. dubna 2017

Maestro Premium Chicken a Ementálové tyčinky, McDonald's

Maestro Burgers

Rok 2015. Litva se stala součástí Eurozóny, začala vysílat televize Kino Barrandov, poprvé byly zachyceny gravitační vlny a McDonald's měl poslední kuřecí promo sendvič. Až doteď. No a stejně jako kdysi i teď padla volba na přírodní kuřecí. Kuřecí sendviče od McDonald's byly vždycky tak trochu terčem kritiky zákazníků a tichýho posměchu kuřecí konkurence. Dva roky uběhly a máme tu další pokus. Podařil se?


Maestro Premium Chicken obsahuje kuřecí maso, čedar, slaninu, salát, cibuli a medovohořčicovou omáčku. To všechno je v housce a'la loupák. Stejně jako hovězí brácha Maestro Classic. Ten byl přímo geniální a hlavně ta omáčka v něm. Čekal jsem, že Maestro Premium Chicken bude mít omáčku stejnou. No bohužel. Takhle to dopadne, když koukáte jen na obrázky a nečtete popisky. Kuřecí varianta má v sobě omáčku medovohořčicovou a ta není zdaleka tak boží. Ale nepředbíhejme.


První to hlavní, maso. Přiznám se, že to maso mě vůbec nezajualo. Ani chutí, ani velikostí, ničím. Web se množí fotkama, kde je maso jen přes půlku sendviče. Já měl maso větší, ale troufnu si tvrdit, že tak jedna čtvrtina burgeru byla opravdu bez masa. Což může být náznak toho, že to maso je každý jiný a je to opravdový kuře. To by bylo fajn. Nebýt klasické McDonaldovské přípravy a'la někde to naporcuju, okořením, předpeču, zchladím, dovezu přes půl Evropy, rozbalím a dogriluju/dosmažím. Co si budeme povídat, tahle příprava prostě kuřeti nesvědčí. Ani to koření není nic extra. Takže po zakousnutí do masa ucítíte trochu kuře a to je tak všechno. K tomu prapodivná konzistence. Gumová kůrka a uvnitř buď suchý nebo mazlavý, jakoby nedodělaný. No slovem Premium bych to asi nenazval. Plátek z McChickena je o několik tříd výš.


Dál tam byl dobrej a celkem kvalitní (na fast foodový poměry) čedar. Slanina byla luxusní, jen mi tentokrát nešla pořádně pokousat. Jakoby byla až moc přesušená. Salát taky nebyl úplně svěží, což můžete sami vidět na první fotce. Houska sladší, ale fajn. Omáčka byla dobrá i když na můj vkus hodně sladká. Trochu hořčice, hodně medu. Já osobně bych tam dal tu šmrncovní z Maestra Classic. To by ten burger pořádně oživilo.


Celková chuť? Po zakousnutí ucítíte hlavně omáčku. Sladkou chuť. K tomu sladká houska, trochu nevýrazný kuře, tuhá slanina, salát... No co si budeme povídat, tenhle burger je takovej ten průměr, kterej si dáte jednou, dobře se najíte, ale znova si ho nedáte. Mám z něho rozporuplný pocity stejně jako z posledního kuřecího proma v roce 2015. Chtěl by asi víc vyladit a odsladit. Nebo úplně vyměnit suroviny. Pamatujete třeba na CBO? Tak tak nějak si představuju kuřecí promo sendvič od McDonald's. Snad příště. Jinak cena 100,- samostatně a 140,- v McMenu. Ač cena není nějak přehnaná, tak tenhle sendvič za ni nestojí. Dejte si radši Maestro Classic nebo McChicken, pokud jedete po kuřecím. Oddálíte si cukrovku a vyhnete se prapodivnýmu kuřeti.


K menu si můžete přikoupit Ementálové tyčinky za 29 korun. To máte skoro desetikorunu za jednu pidityčinku celkem nevýraznýho sýra, kde cítíte spíš obal. Nekupovat, o nic nepřijdete.

Hovězí burger, Křížový vrch, Jeseník

Hovězí burger podávaný na variaci čerstvého salátu s plátkem restované sušené šunky a sýrem chedar, BBQ omáčkou v domácí máslové burger-housce? V restauraci, kde si zakládají na parádním mase? Ano prosím! Ale jen jednou a už nikdy...

Restaurace a hotel Křížový vrch se tyčí nad Jeseníkem a pokud máte rádi výhledy na pořádný hory, určitě ideální zastávka. Nebyl jsem tam poprvé a zatím jsem byl s jídlem vždycky spokojenej, no ne vždycky se zadaří. Nebudu to moc protahovat, protože mě nebaví psát negativní recenze, takže jdeme na to.


Výčet surovin máte nahoře, fotku pod ním a teď suďte. Už na první pohled je to celkem bída. Cherry rajčátka rozpůlený vejpůl a hozený pod maso? Snad půlka syrové cibule? Přepálenej sýr? Od pohledu stará houska? Sorryjako. Ještě bych mohl dodat, že za něj chtějí 319 korun. Tuhle cenu by mohlo ospravedlnit snad jen ultimátní maso a jak sem říkal, tahle restaurace si na mase zakládá. No a maso stálo za stejnej prd jako zbytek. Možná ještě za větší.


Maso bylo suchý, přesolený a byly na něm ložiska pepře větší než ostravský laguny. Snad jen ta sušená šunka byla celkem fajn. A BBQ omáčka. Ta byla daná bokem burgeru stylem nalej si sám. To mě osobně moc nezarazilo, už sem to potkal několikrát. Ale mohlo by té omáčky být víc, aby zbyla i na hranolky. No prostě bída s nouzí v jedné z těch lepších restaurací. Škoda. Trochu mi to přišlo, jak kdyby kuchař měl volno a zrovna vařila uklízečka. A ještě vám to přinesou na uzoučkým prkýnku, na který se nemáte šanci trefit drobkama od staré housky, když se zakousnete. Celková chuť burgeru? Pepř, sůl, cibule (než si ji vytaháte), suchý maso v pozadí. Za 319 korun? Tak určitě...

A další gól jsou cibulový kroužky za 69 korun. Dostanete nějakých 7 kroužků z Makra. Takový ty klasický z těsta, jako dostanete třeba v Burger Kingu. Dvojitý sorryjako.

Tuhle recenzi píšu celkem nerad, protože tuhle restauraci jsem měl hrozně rád a rád jsem se tam vracel. Jídlo bylo vždycky fajn. Ale po posledním zážitku se příště poohlídnu jinde a vám radím to samý. Nemám co víc napsat...

čtvrtek 13. dubna 2017

Burger Jirky Krále, McDonald's

Youtube. Deset let zpátky to byla služba na odkládání krátkých videí. Jakási konkurence a logický vývoj stránek na odkládání obrázků, který v té době frčely. Dneska společně s Facebookem tvoří obří kybernáměstí, kde si každej může řvát jak a co chce. Jdete po ulici nebo jedete tramvají a všechny děcka mají nalepený oči na mobilu? Na devadesát procent koukají zrovna na jeden z těchhle webů. A proč ne. Za nás jsme čuměli na DOSový hry s blbou grafikou nebo na starý konzole a rodiče na nás řvali, ať do toho tolik nečumíme. Pokud teda zrovna oni nečuměli do televize a jejich prarodiče ze zapnutým rádiem na plný kule po nich neřvali, ať tak nečumí do té televize. Prostě pokrok nezastavíš. A to je dobře. A díky tomuhle pokroku McDonald's přišel s první podpultovkou, burgrem Jirky Krále.

Jirka Král je Youtuber. Pro většinu dospělých sprostý slovo, ale vlastně se jedná jen o celebrity pro mladší generaci. Starší generace má svoje filmový hvězdy a dnešní děcka mají celebrity na Youtube. Žádná revoluce se nekoná, jen se mění médium z televize na virtuální svět. O Youtuberech vím prd a co se těch českých týče, tak jsem slyšel snad jen o dvou. Jeden dostal podmínku za dost vulgární videa a druhej je Jirka Král, ke kterýmu jsem se dostal až kvůli tomu burgeru. Cílová skupina burgeru to má asi přesně naopak. Jirka Král má 850 000 odběratelů. Neskutečný číslo, který musí zahrnovat snad všechny lidi mladší osmnácti let v České republice. Pro mě těžko uvěřitelný a dost nepochopitelný fakt. Na druhou stranu je to člověk, co má nějaký vzdělání, umí skládat věty, usmívá se a mluví celkem slušně. Takže pokud někoho mají mít dnešní děcka za celebritu a vzor, ať je to radši on než ten první případ. No a protože tenhle člověk pracoval v McDonaldu a kdesi se prokecl, že jeho sen je mít vlastní burger u McDonald's, tak tenhle sen mu McDonald's splnil. Parádní ukázka win-win strategie. Jirka Král si přijde na nějaký peníz díky videím a McDonald's si udělá reklamu mířenou na skoro desetinu obyvatel ČR a to ještě přímo na cílovou skupinu jejich novýho produktu. K tomu parádní virální kampaň díky podpultovýmu efektu. Geniálně zahraný reklamní tah, to se musí nechat. Se mnou tři roky zpátky asi moc nepochodili, ale tohle se jim povedlo. Jinak co se samotných videí od Jirky týče, tak tam bych mým obyčejným a přestárlým fanouškům doporučil snad jen video číslo dva, kde Jirka objíždí výrobny pro McDonald's po celý Evropě. Pokud znáte "Jak se to dělá" nebo "Výroba potravin" z Discovery, tak víte, o čem mluvím. To video najdete ZDE. Mimochodem to video má k dnešnímu datu tři sta tisíc shlídnutí. X let se McDonald's snaží změnit povědomí o kvalitě jejich surovin díky projektu Na rovinu za velký peníze a nakonec stačí jedno video... :)

Tolik k příběhu, kde se vlastně vzal první český podpultový burger od McDonald's. Drtivou většinu mých čtenářů ale zajímá jediný. Stojí ten burger za to?


Burger si objednáte jednoduše. Stačí u pokladny říct, že chcete Burger Jirky Krále nebo tajný burger. Měli by vědět. V Ostravě věděli. Jen místo originální nálepky mi dali nálepku jinou. Samozřejmě mi je nějaká nálepka u výfuku, ale věřím, že generaci "nevypadá to jako na obrázku" to může pěkně nakrknout. Burger je prťavej. Jako Cheeseburger. Další důkaz, že cílová skupina opravdu nejsou třicátníci. Obsahuje hovězí maso, plátek sýra, salát, cibuli, sandwich omáčku a slaninu. To všechno v prťavé housce. Abych věděl, o čem vůbec píšu, tak jsem shlídnul všechny tři videa ohledně tohodle burgeru a z každýho videa přímo čiší jedna informace. Místo sandwich sauce tam Jirka chtěl Tasty omáčku, ale to mu zatrhli. Pochopitelně. Výrobní cena je stejná, ale jejich prémiovou omáčku nemůžou narvat do malýho a levnýho burgeru. To by si pak ten jejich mega prémiovej burger za stovku nikdo nekoupil. Tak Jirka v podstatě dal jen tip zaměstnancům, jak se co nejlíp nafutrovat po směně a na nás obyčejný smrtelníky zbyla verze ze sandwich sauce. Tak alespoň že slaninu nezatrhli...


Jednotlivý suroviny asi všichni už znáte. Plátkovej cheddar se parádně hodí k masu. Salát je salát. Cibulka je taková ta sušená, kterou používají v Cheeseburgeru a kterou bez lupy skoro nenajdete a slaninu taky znáte. Nejedná se o tu parádní long slaninu, jaká byla v Maestro Classicu. Jedná se o menší a chuťově slabší. Teda alespoň mi tak přišla. No a sandwich sauce? To je majonézová omáčka z klasiky McChicken. Popravdě mě volba omáčky dost překvapila. Ale za úkol dostal Jirka vybrat omáčku, která se v McDonald's běžně používá a vzhledem k jejich současné nabídce to byl úkol celkem těžkej. Tuplem když mu ty nejlepší zakázali. Já bych tam zkusil šoupnout tu parádní "McCountry" omáčku ze snídaňové Vepřové bagety de Luxe. Tasty omáčka by samozřejmě byla top.


Omáčky jsem tam měl, jak sami vidíte, požehnaně. Ale jen na jedné straně. Díky tomu měl tenhle burger dvě tváře. Jedna půlka chutnala jak Cheeseburger bez kečupu, okurky a se slaninou a druhá půlka chutnala jek kbelík majonézy. Která byla lepší? Těžko říct, mě chutnaly obě. Já rád kbelíky, majonézu, Cheeseburger i slaninu. Takže za mě OK. Jen nečekejte žádný terno. Sem tam ucítíte kombinaci masa se sýrem, sem tam slaninu, trochu cibule a pokud budete mít v puse spoustu omáčky, tak to sousto bude celý chutnat po majonéze. Tady si člověk uvědomí výhody práce pro McDonald's. Ta představa, že by tam místo majonézy byla Tasty omáčka, mě nenechá klidným. Snad někdy McDonald's udělá ústupek a udělá další podpultovku právě s Tasty omáčkou.


Verdikt? Za 39,- dostanete burger tak akorát na chuť, kterej kromě slaniny snad ničím neohromí. Není špatnej, je dobrej. To je tak za tři. Jeho důležitost vidím spíš v kroku, kterej tímto McDonald's udělal a sice kroku do neznáma. Tak snad se jim to vyplatí a budou dál zkoušet různý inovativní novinky. Co se pracující generace týče, dejte si spíš ten Maestro Classic nebo Big Tasty Bacon. Pokud burger Jirky Krále vynecháte, svět se nezboří. Pokud ovšem tohle čtete v telefonu po cestě do školy a nemůžete se dočkat, jak všem okomentujete jejich kanály na Youtube a gramatika je pro vás jen vaše maďarská babička, pak si tenhle burger určitě ujít nenechejte. Budete in a máte si na Facebooku alespoň o čem pokecat. :) Ale stejně se pak vrátíte k Cheeseburgerům, protože dva hambáče za skoro stejnou cenu jsou něco, co ani dva plátky slaniny neporazí...

PS: Protože jsem pár videí na Youtube viděl a hlavně komentáře u nich, tak je mi jasný, že se to tu na chvilku strhne v pískoviště plný sprostých slov. I bez jakýhokoliv zjevnýho důvodu. Samozřejmě sprostý komentáře budu aktivně mazat, ale člověk nikdy neví. Tímto se omlouvám stálým čtenářům za chvilkový nepohodlí, ale ono to přejde. :) A třeba mě nejmladší psaní-schopná generace překvapí a bude tu diskuze na úrovni. Nazvěme to sociálním experimentem. :)

čtvrtek 6. dubna 2017

Maestro Classic, McDonald's

Maestro Burgers

U McDonald's žádný pořádný novinky, u KFC žádný pořádný novinky a u Burger Kinga plesnivý housky... Můj život byl smutný a teskný. Hladoval jsem. Trudnomyslné věci se mi honily hlavou a novinky jsem vyhlížel jak filozof dvacetikorunu. Dokonce jsem snědl salát. A kdo ví, co by se stalo, kdybych snědl dva! Mohl jsem umřít. Naštěstí je svět ještě pořád dokonalej, fast foody se Cajthamlové a ultranaciveganům ještě nepodařilo zlikvidovat, začalo jaro, EET fičí jak po drátkách a McDonald's přinesl konečně pořádný novinky. Je to tak. Sice jde jen o obměnu jejich Maestra, ale troufnu si tvrdit, že obměnu tak výraznou, že to lze považovat za pořádnou novinku. A kuřecí v prémiovým sendviči? No to tu nebylo hoooodně dlouho (kuřecí verzi Clubhouse pro klikací restaurace minulý léto nepočítám). A stejně jsem si jako první vybral hovězí.


A proč vůbec Classic, když "klasický" Bohemia je Maestro Bohemia? Asi odkaz na kombinaci kečupu a hořčice, jako v jejich klasickým Hamburgeru. Už to jednou udělali. Pamětníci jistě nepohrdnou oknem do roku 2011 a recenzí na Big Classic Cheese. Tam byl Classic v názvu taky použitej jako odkaz na kečup a hořčici. Tam ale veškerá podobnost končí. Takže Maestro Classic je opravdu opravdová novinka.


Maestro Classic obsahuje dva plátky českýho hovězího, plátek cheddaru, dva plátky slaniny, salát, červenou cibuli, kečup a hořčičnou omáčku. To všechno je v housce sypané mákem a sezamovýma semínkama. Vezmem to pěkně krok po kroku tak jako vždycky. Takže houska. Houska je sama o sobě novinkou a takovou si u McDonald's nevybavuju. Chutná, vypadá a vlastně to je takovej předělanej loupák. Teda alespoň na Jesenicku se tomu říkávalo loupák. Tady na Ostravsku pod pojmem loupák dostanete něco úplně jinýho. Halt není loupák jako loupák. A jakej loupák myslím já? Tenhle loupák. Trochu sladší, trochu tmavší pečivo s mákem. V případě McDonaldu posypaný sezamem. Ač by se to někomu mohlo zdát až moc ujetý na housku k burgeru, mě to sedlo. Sama o sobě není moc chuťově silná, takže nepřebíjela zbytek a tak nějak sedla k omáčkám. Vlastně jako všechno. Čtěte dál.

Dál se vrhnu na sýr. Podle interních materiálů McDonald's se jedná o Mature Cheddar. Milovníkům prapodivných smradů slovo mature není neznámý. Čím víc mature, tím víc měsíců, tím víc smradu a tím lepší sýr. Takže sýr se dokáže prosadit i přes nevýhodu jednoho plátku. Furt to není ten nejlepší cheddar z vaší lokální smradlárny, ale na fast food rozhodně fajn vzorek.


Co dodat k zelenině? Salát Lolo Biondo (zcela nepochybně pojmenovanej po nějaké lehčí děvě) je fajn a hlavně je nasekanej na velký kusy. Přesně tak, jak by salát měl být. Když už teda musí být... Červené cibule jsem měl přímo obrovský kroužky a vůbec mi to nevadilo. K hovězímu a omáčkám se hodila dokonale. K tomu všemu dodala pořádný svěží křupnutí. Prostě fajn.

A dál... dál bych... ahhh. Neslintej... Neslintej... Dál budu mluvit o slanině. A už slintám. Dámy a pánové. Tahle slanina. Tahle slanina byla ta nejlepší slanina, jakou jsem ve fast foodu jedl. A kdybych neměl slaninu domácí, tak nejspíš i ta nejlepší slanina, jakou jsem kdy jedl. No pokud doma nemáte mrtvý prase a udírnu, tak dost dlouho budete shánět lepší slaninu. A zase slintám. Prostě nemůžu popsat její chuť, protože jakmile si na ni vzpomenu, začnu se topit. Byla naprosto těžce vyuzená, parádně opečená, masitá... Jak chutná nebe? Těžko říct, ale tahle slanina chutná ještě o nejdelší německý slovo líp. Pokud mi chcete udělat radost, kupte mi pytel těchhle slanin, zařiďte týden dovolené a dejte chladit pivo. Kam se hrabe dovolená v exotice. Dle interních materiálů se jedná o Long slaninu. Asi nějaká nová. Nebo ji budou dávat všude? Kéž by.


Jedem na maso. Masa jsou dva plátky. Dva plátky českýho masa. Maso není špatný. Dobře ochucený, je ho dost, chutná jako hovězí... Ale budu přísnej. Dva suchý plátky asi není to, co by dneska hýbalo burgerovým byznysem. Samozřejmě pokud od McDonald's nečekáte masíčko pěkně na medium, nebudete zklamaní. Já nebyl. Jen ke konci sendviče už to bylo suchý až moc. I přes pořádnou porci omáček. Je to tak, konečně omáčky!

Omáčky jsou dvě. Hořčičná Wild Mustard a kečup. Kečup je kečup. Ovocnej, kyselkavej kečup. Ano, ovocnej. Rajče je ovoce. Já si vždycky říkal, že by mě tak moc chutnala nějaká zelenina... No hlavně k tomu hlavnímu. Hořčičné omáčce. Wild Mustard je hotová fantazie chutí. Trošku šmrncnutá dijonskou hořčicí. S obsahem hořčičných semínek. Chutí octa. Trochu cukru. Úplnej orchestr. A s kečupem tvoří super pár. Kečup hořčici dodá ovocnost a pak už je paleta kompletní. Paleta, do které se hodí i maso, cibule, slanina a i sýr.

Celková chuť? Vyladěná. Vyladěná a jedinečná. Chuť parádní kombinace omáček s dobrou chutí hovězího masa, celkem slušnýho sýra, božské BOŽSKÉ BOŽSKÉ slaniny a do toho cibulka. Všechno se nějak prosadí a jde poznat, že na tomhle sendviči si někdo dal záležet. A to je dobře. Rád vidím, že McDonaldu dál záleží i na nás odrostlých fanoušcích s naditou prkenicí, který billboardy typu "when you have hlad but you have hluboko do kapsy" nebo počiny youtuberů nějak neberou. Tak snad nás po téhle celkem vydařené akci nečeká zase pár let nudy.

Cena je 110,- samostatně a 150,- v McMenu. Já si dal menu malý a stačilo. Ale na velkej hlad bych si za to velký připlatil. Cena je to vyšší, ale kvalita surovin to vyvažuje. A popravdě. Být tam normální nemražený maso udělaný na medium (jako v bugrárně), tak se tenhle burger může směle měřit s jeho velkýma čerstvýma bráchama z restaurací. A spoustu z nich i porazí. No ale furt je to fast food z polotovarů, takže si musí vystačit se svoji kategorií, kde ale vyniká jak dlouho nic. Chcete si po dlouhé době na něčem pochutnat u McDonald's? Zajděte si na Maestro Classic. Až na suchost ke konci mu není co vytknout.

neděle 2. dubna 2017

Burger Radegast, Radegastovna, Ostrava - rychlorecenze


Nebojte. Nezanevřel jsem na burgery. Na jídlo se čas samozřejmě vždycky najde, na psaní už bohužel ne. Ale dneska dohoním jeden rest (run rest, run!) a napíšu jednu mirkorychlorecenzi. Burger v pořád celkem nové Radegastovně jsem měl už v únoru, takže půjde spíš o tréning paměti a dojmy než o právoplatnou a neměnnou recenzi.




Na menu najdete: "180 g mletého hovězího masa v domácí housce s majonézou s hrubozrnnou hořčicí a pivní omáčkou, vypraženou slaninkou, cheddarem, plátkem rajčete, lístkem salátku frisée, podávané s hranolkami a salátkem Coleslaw". Cena 179 korun českých.

A co si pamatuju já? Instantní cukrovku. Omáčky šíleně sladký, houska sladká a komu by to nestačilo, na hranolkách byla skořice! Ale maso bylo vynikající. Šťavnatý, byla ho spousta, nebylo přebitý kdejakýma bylinama. Prostě maso bylo fajn. Jen ten zbytek mě ze židle nezvedl a určitě by šel zlepšit. Burger Radegast asi ochutnám i v budoucnu, ale že bych ho všem doporučoval, to ne. Tři, čtyři roky zpátky bych skákal radostí, ale mezitím i v Ostravě vyrostla spousta podniků s vynikajícíma burgrama, takže konkurence je vysoká a to Burger Radegast řadí "jen" na lepší nadprůměr. A pokud nemáte rádi sladký jídla a už vůbec ne burgery, poohlídněte se jinde. Pokud máte chuť na výborně natočenej Radegast a k němu něco na zaplnění břicha, klidně si ho zkuste.